Videostanice – dokumenty v knihovně

Dokumentární filmy ke zhlédnutí v knihovně

Červen 2018 – červen 2019 / m-centrum KKV

Jihlavské Centrum dokumentárního filmu nabízí po celý následující rok až do června 2019 registrovaným čtenářům naší knihovny volně ke zhlédnutí dvacítku významných českých dokumentárních filmů.

Videostanice je umístěna v m-centru Krajské knihovny Vysočiny. Filmy je možné zhlédnout  v otevíracích hodinách knihovny.

 

V rámci mezinárodního projektu AVA Library, který propojuje filmové festivaly s knihovnami, jsou ke zhlédnutí například filmy režisérek Olgy Sommerové (Červená, Věra 68, Magický hlas rebelky), Heleny Třeštíkové (Strnadovi, Zkáza krásou), Věry Chytilové (Pátrání po Ester), Drahomíry Vihanové (Denně předstupuji před tvou tvář) a režisérů Pavla Kouteckého (Občan Havel, Hledači pevného bodu), Jana Špáty (Největší přání I. a II., Respice finem, Země Sv. Patricka), Miroslava Janka (Olga, Normální autistický film), Víta Klusáka a Filipa Remundy (Český sen), Karla Vachka (Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid) a další filmy předních českých tvůrců.

Těšíme se na Vaši návštěvu.

 

Filmy ve Videostanici 

Červená, 2017

Soukromý i profesní život Soni Červené, poznamenaly bouřlivé dějiny 20. století a jeho dva nejzrůdnější totalitní systémy: nacismus a komunismus. Film ukazuje ve vzpomínkách i historických dokumentech důležité momenty její cesty, protagonistka nezastírá ani další nelehké životní peripetie. Celovečerní dokumentární film Olgy Sommerové o světově proslulé operní pěvkyni a herečce. (MFDF Ji.hlava) 

Český sen, 2004

  1. května 2003 – je pár minut před desátou dopolední a na parkovišti v pražských Letňanech se tlačí více jak 3000 nedočkavých lidí. Mnozí z nich svírají igelitky, někteří jsou vyzbrojeni taškou na kolečkách. Moderátor z osvětleného pódia nabádá, aby lidé využili přistavené cisterny s pitnou vodou a napili se. Asistentky rozdávají kelímky. Z reproduktorů zazní ještě jednou hyperhymna ČESKÉHO SNU: Tak zkus se dívat jako dítě, spousta věcí omámí tě… Náhle na pódium vybíhají manažeři hypermarketu, vítají se se svými zákazníky a svižně přestřihnou blyštivou pásku. Ochranka odstraňuje kovové zábrany, dav se dává do pohybu. K hypermarketu zbývá ještě 300 metrů. Lidé se rozběhnou… Chvíli na to nejrychlejší z nich oněmí: hypermarket, ke kterému doběhli, je jen velká filmová kulisa… První česká filmová reality show ČESKÝ SEN je celovečerní film o hypermarketu, který nebyl.(oficiální text distributora)

Denně předstupuji před tvou tvář, 1992

Jak dějiny Evropy 20. století zasáhly do životů obyčejných lidí. Film o pokoře a víře. Hlavní postavou filmu Denně předstupuji před tvou tvář… je sudetský Němec František Eimann, který byl po válce „odsunut“, ale touha po domově ho táhla zpátky do Orlických hor. (LFŠ 2007)(oficiální text distributora)

Fragmenty P. K., 2013

Vzpomínkový portrét dokumentaristy Pavla Kouteckého, sestavený z výpovědí jeho přátel a spolupracovníků, z ukázek z jeho filmů a ze záběrů, zachycujících jej v různých dobách a různých životních situacích.
Střihový a vzpomínkový portrét filmového režiséra dokumentaristy Pavla Kouteckého, jenž se zcela nesmazatelně zapsal do dějin české kinematografie. Byl velmi dobrým pozorovatelem. Většinou dokázal na realitu kolem sebe nahlížet z jiného úhlu než ostatní autoři. Měl velmi odlišné „výseky reality“. Dokázal v různých situacích vybrat to podstatné, ale ne na první pohled zřejmé a jasné. Nešel po zřejmých trhácích, jen velice citlivě pracoval se situacemi kolem sebe. Jakoby hleděl na vše jinýma očima. To jasné a čitelné ho nezajímalo. Hlavním cílem Kouteckého filmů byla touha „hrát si“, objevovat, sdílet a hlavně sdělit. Sdělit jedinečnou formou složité vztahy děje doby a různých osobností mezi sebou.
Osobnost předčasně zesnulého režiséra (1956–2006) a jeho tvorbu představují ve filmu jeho přátelé a spolupracovníci. Režisérka Jana Počtová pracuje s ukázkami z jeho filmů a se záběry, zachycujícími jej v různých dobách a různých životních situacích.(Česká televize)

Hledači pevného bodu, 2001

Žijeme v čase, kdy média na nás chrlí nové a nové informace a tak velmi rychle zapomínáme, jak to bylo včera, před měsícem, před rokem, před lety. Tento film nabízí divákům příležitost znovu spolu s jeho hrdiny prožít momenty z nejmladší historie naší země, ale také konfrontovat proměny jejich názorů a postojů se změnami v názorech a postojích vlastních. Je to film nejen o nich, ale i o nás… Již dvanáct let sleduje filmový štáb osudy čtyř lidí z těch, kteří v listopadu 89 vystoupili na veřejnosti. Hudebník Michael Kocáb, disident Jan Ruml, mladý účastník zásahu na Národní třídě Kryštof Rímský a studentský vůdce Martin Mejstřík. Doba po listopadu otevřela před každým nové možnosti, příležitosti a šance. Unikátní filmový projekt zachycuje jejich hledání, bloudění, předsevzetí i pochybnosti na cestě k vlastnímu místu v neklidných vodách transformující se společnosti.

Cílem filmu není vyslovovat nějaké soudy a jednoznačná hodnocení. Natáčení je postaveno na dvou principech: na otevřenosti vůči všemu, co osud „hrdinů“ přináší, a na autorském přístupu – počínaje výběrem otázek a konče volbou filmových výrazových prostředků. Především však kladou autoři důraz na paradoxnosti lidské existence, balancování mezi humorným a vážným, záměrné vynechání explicitních výpovědí na tak zvaná velká témata, na hravosti, radosti z pitoreskností, ale v projektu je také patrná snaha najít pod slupkou exhibice pro kameru autentické životní pocity.(oficiální text distributora)

Jmenuji se Hladový bizon, 2016

Jan si říká Bizon, miluje kovbojky, je nevidomý a hrozí mu, že ztratí i sluch. Dokument Pavla Jurdy sleduje jeho cestu do Ameriky za náčelníkem kmene Navajo, který má pomocí rituálu zlepšit jeho sluch. Film je plný neokázalého humoru díky charismatickému Janovi, který v USA působí jako Don Quijote z Divokého západu – naivní dobrodruh ve světě, který je mnohem obyčejnější než jeho fantazie. Pozorovatelský, ale nikoli odtažitý snímek je zároveň ukázkou, jak se filmové médium může vztahovat k nevidomým tím, že neustále zdůrazňuje, jaký je rozdíl mezi tím, co vnímá Jan a co vidíme my.(MFDF Ji.hlava)

Magický hlas rebelky, 2014

Portrét talentované ženy, jejíž život silně ovlivnily dějiny komunistického Československa. Marta Kubišová jako symbol sametové revoluce, zpěvačka a matka. Vzpomínková koláž mísí osobní zpověď umělkyně, historické události a písně. Prolínáním osobní a profesní roviny vzniká komplexní podobenství o ženě a době.(MFDF Ji.hlava)

Největší přání I. , 1964

Sociologická sonda o skutečných hodnotách mladých lidí za socialismu.(oficiální text distributora)

Největší přání II. , 1990

O hodnotách mladých lidí v posledním roce totalitního režimu. Poslední záběr filmu je natočen 17. listopadu 1989 na Národní třídě.(oficiální text distributora) 

Normální autistický film, 2016

Děti trpící autismem netrpí nevyléčitelnou chorobou. Trpí tím, že jsou neurodiverzní a svět je zařízen pro ty neurotypické. To je teze, s níž se Miroslav Janek pouští do série živých setkání s několika dětmi a dospívajícími diagnostikovanými Aspergerovým syndromem. Nechává je bezprostředně formulovat jejich vztah ke světu, k sobě samým a také k tomu, co je odlišuje od „normálu“. Zjišťujeme, že nás zavádí mezi zábavné nebo fascinující osobnosti, které často trpí tím, že jsou označeny jako „hendikepované“. Návštěva mezi autisty rozrývá zdánlivě pevné hranice jinakosti a normality.(MFDF Ji.hlava)

Občan Havel, 2007

Film Občan Havel nahlíží do zákulisí politických i soukromých dramat prezidentského období Václava Havla. Diváci uvidí jeho nervozitu při první volbě českého prezidenta či trápení při nácviku prezidentské děkovací řeči, poznají, že umí recitovat Šrámkův Stříbrný vítr nebo nalít Miloši Zemanovi becherovku. Kamera jej ale sleduje i v situacích, kdy se dokáže pěkně rozčílit a zanadávat na špatně ušité košile. Ve filmu bude také konečně rozluštěno několik dlouholetých záhad české politiky – jak se podařilo Václavu Klausovi proniknout do jazzového klubu a kdo posadil Jacquese Chiraca vedle první dámy. Stejně jako v životě Václava Havla hrají ve filmu důležitou roli obě jeho manželky, Olga a Dagmar, objeví se zde jeho přátelé a spolupracovníci, světoví i čeští politici, ale i členové skupiny Rolling Stones. Režisér Pavel Koutecký začal film natáčet v roce 1992 a sledoval prvního českého prezidenta více než třináct let. Premiéry svého nejzajímavějšího a největšího filmu se bohužel Koutecký nedočkal. Po jeho tragické smrti na jaře 2006 se dokončení filmu ujal režisér Miroslav Janek spolu se svou ženou, střihačkou Toničkou Jankovou.(oficiální text distributora) 

Olga, 2014

Olga Havlová by v červenci 2013 oslavila 80. narozeniny. Autor snímku režisér Miroslav Janek, který před několika lety dokončil rozpracovaný dokument Pavla Kouteckého Občan Havel, se rozhodl tímto filmem připomenout výjimečnou osobnost ženy, která stála od počátku při boku prezidenta Václava Havla. Film přináší velké množství dosud neznámých záběrů, fotografií a vyprávění. Olga je zde představena jako ostrá glosátorka, zásadová disidentka, štědrá hostitelka, jako žena věcná, nesnášející jakoukoliv okázalost, naopak milující jemný humor a říkající vždy to, co si myslí. Její přátelé potvrzují, že ani v roli první dámy svůj životní přístup nezměnila a zůstala stát pevně nohama na zemi.(Jeden svět)

Pátrání po Ester, 2005

Ester Krumbachová – výtvarnice, scenáristka, režisérka, jedna z nejvýraznějších osobností české nové vlny. Pracovala pro divadlo, psala, ilustrovala. Spolupracovala na filmech O slavnosti a hostech, Sedmikrásky, Všichni dobří rodáci, Ovoce stromů rajských jíme, Valerie a týden divů, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Marian a celé řadě dalších. Režisérka Věra Chytilová zpovídá ty, kteří Ester Krumbachovou znali, spolupracovali s ní, přátelili se s ní, milovali ji. Postupně skládá obraz člověka, inspirující osobnosti. Vydává se na pátrání, na jehož konci by měla být odpověď na otázku: Kdo byla Ester? (oficiální text distributora)

Pot a slzy Pražského jara. Opus 2, 2006

Film Pot a slzy Pražského jara je druhé pokračování trilogie Každý rok je v Praze jaro, která bourá stereotypy prezentování světa takzvané klasické hudby v médiích. Náš projekt se snaží tuto část kultury vymanit z pomyslného ghetta jisté strnulosti, nudnosti, přehnané oficiálnosti, které vytvářejí bariéru mezi tímto oborem a širší veřejností. Vznešené a výjimečné se mísí s obyčejným a civilním. Vnímáme hudebníky jako lidské bytosti posedlé touhou po dokonalosti výkonů, ale současně jako normální lidi s jejich starostmi, stresy a obavami. Svět vážné hudby je vážný a směšný zároveň, tak jako vše, co je spojeno s člověkem. Projekt se natáčí několik let během příprav a průběhu festivalu Pražské jaro. Každý z filmů funguje samostatně, ale současně budou vytvářet smysluplný ucelený triptych. (oficiální text distributora)

Respice finem, 1967

Dokumentární film Jana Špáty o starých osamělých ženách, dožívajících svůj život na venkově. „Ty ženy vesměs nemají strach ze smrti, snad jen z umírání, a to ne proto, že se bojí bolesti, ale že by někoho obtěžovaly, potřebovaly. Smrt je pro ně součástí života, je jeho samozřejmou složkou,“ říká režisér v explikaci svého filmu.(oficiální text distributora)

Strnadovi, 2017

Během 35 let společného soužití jednoho páru se odehraje mnohé: od chvil absolutního porozumění až po dramatické propady. Po většinu času však partneři řeší všem dobře známé běžné starosti a radosti spojené s výchovou dětí, chodem domácnosti nebo třeba podnikáním. A přesně takový život žijí i majitelé prodejny s nábytkem Ivana a Václav Strnadovi, které režisérka Helena Třeštíková v rámci projektu Manželské etudy sleduje se svou kamerou už od roku 1980. Její nový celovečerní dokumentární film o Strnadových na televizní filmy tohoto cyklu navazuje, především ale ukazuje další překvapivé zvraty, které život manželů a jejich dětí přinesl.(Aerofilms)

Tmář a je rod aneb slzavé údolí pyramid, 2011

Svět magie a Bůh mystiků ve filmovém románu Karla Vachka (klasika českého dokumentu) o mimozemských i zemských civilizacích, reklamokracii a demokracii počítačové sítě. Film uvozují citace ze slavné operety Mam‘zelle Nitouche – Oldřich Nový v klášteře, v divadle i v kasárnách. Chápaná i nepochopitelná realita, vztahy mýtů a historie v souvislosti s vícerozměrnými prostory kvantové fyziky a společensko-politickým uspořádáním světa. Ve filmu se „potkávají“ balkánští válečníci s nadpřirozenými duchy, kteří lidem otevírají zásuvky u stolů a převracejí křesla. Reklamní slogan britských ateistů „Bůh pravděpodobně neexistuje!“ uvozuje návštěvu papeže v České republice. Barack Obama se Vachkově kameře schoval za čtecí zařízení a režisér ho pomocí střihu konfrontuje s hypotézou, že ani americký prezident nesmí vědět, na co se vynakládají miliardy dolarů z rozpočtu ministerstva obrany.(oficiální text distributora)

Věra 68, 2012

Sto čtyřicet medailí, z toho sedm zlatých a čtyři stříbrné olympijské, pasovaly gymnastku Věru Čáslavskou na nejúspěšnější československou sportovkyni všech dob. Stovky soupeřek se ji snažily porazit nebo se jí alespoň přiblížit. Po strhujícím vítězství na olympiádě v Mexiku v roce 1968 byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa, stala se druhou nejpopulárnější ženou planety po Jacqueline Kennedyové a celý svět jí ležel u nohou. Ve stejném roce podepsala manifest Dva tisíce slov a svůj podpis nikdy neodvolala. Vrchol její kariéry tak vystřídal na počátku normalizace společenský pád a o dvacet let později opětovný let na vrchol, když si ji jako svou poradkyni vybral prezident Václav Havel. Pár let nato však jednu z nejúspěšnějších žen světa, držitelku nejvyššího japonského vyznamenání, vyřadila ze společnosti rodinná tragédie. Trvalo šestnáct let, než se vrátila do veřejného života. Letos oslaví sedmdesátiny. Celovečerní dokument režisérky Olgy Sommerové zachycuje osud Věry Čáslavské, který je zároveň zrcadlem československé historie a jedinečným fenoménem v historii českého národa.(oficiální text distributora)

Země sv. Patrika, 1967

Poetický cestopisný esej Jana Špáty byl v Irsku v roce 1968 vyhlášen nejlepším filmem o Irsku všech dob. Autor svůj dokument komentoval: „Respice finem jsem obhlížel třicet let, u Země sv. Patricka trvalo natáčení deset dnů i s cestou a oba jsou obsahově stejně hodnotné. Doba obhlídky není na kvalitě a hodnotě filmu odvislá, důležité je, jaký jsem člověk a jak hořím“. Film vyniká nadčasovou vyprávěcí polohou a mistrovským vykreslením zádumčivé atmosféry země.(oficiální text distributora)

Zkáza krásou, 2016

Osud Lídy Baarové v sobě nese všechny atributy antické tragédie. Krása, láska, sláva, zrada, zavržení, trest, útěk, ztráta domova a nakonec smíření se vším v moudrosti stáří. A tím vším prochází dramatické politické zvraty. Ty ve dvacátém století v Evropě neminuly nikoho, natož pak ženu výjimečně krásnou, ambiciózní a slavnou.(MFDF Ji.hlava)

 

Kontakt: mcentrum(a)kkvysociny.cz / tel. 569 400 487


← Zpět na přehled