Co (ne)číst o regionální historii II

Dvě stě let gymnasia v Německém Brodě

   Havlíčkobrodské gymnázium netřeba příliš představovat. Jde o jednu z nejstarších institucí ve městě, letos slavící 282 let od svého založení. Sám císař svolil roku 1735 s jeho otevřením za účasti augustiniánských kněží v řadách profesorů. S jednotlivými roky počet žáků rostl a budova se vyměnila za větší. Pak přišlo nařízení Josefa II. o přeměně „filozofických“ škol na více praktické, což byl i případ Německého Brodu.

Po dvaceti letech snah měšťanů toto rozhodnutí zvrátit přišla konečně šance skomírající řady augustiniánů doplnit počátkem 19. století kněžími z nedalekého kláštera v Želivě a opět se povýšit na gymnázium. Opat souhlasil a do budoucna posílal na „misi“ do Německého Brodu část premonstrátů ze svých řad. Město zároveň zajistilo novou budovu v podobě prázdného augustiniánského kláštera. Nastala stoletá éra rozvoje, která znamenala ohromný nárůst vlivu jak školy, tak města. Premonstráti postupem času své řady ve škole zmenšovali ve prospěch světských, pedagogiku vystudovaných profesorů a v prvním desetiletí 20. století z gymnázia odešli úplně. Tehdy také škola dostala novou budovu, ve které roku 1935 oslavila dvousté výročí své existence.

Byla to paráda se vším všudy. Nepočítáme-li odhalení pomníku Karla Havlíčka v parku Budoucnost 14. září 1924, tak šlo o největší městskou akci v éře první republiky. Slavilo se celý rok, ale hlavní dny vyšly na 29. a 30. června: slavnostní budíček, slavnostní fanfáry, slavnostní průvody abiturientů ke škole, slavnostní proslovy, … Na zahájení a průběh oslav přijely i společenské špičky země od předsedy vlády Jana Malypetra přes všemožné ministry, poslance a senátory, novináře Ferdinanda Peroutku či Jaroslava Stránského až po kancléře prezidenta Přemysla Šámala. O prázdninách mohli návštěvníci zhlédnout výstavy v jednotlivých třídách, které byly věnované nejvýznamnějším absolventům a profesorům školy. Oslavy se staly vskutku celorepublikovou událostí, i díky propagaci skrze všechny současné a bývalé studenty, kteří pracovali po celé zemi.

Při výročí školy se většinou očekává vydání almanachu. Při dvoustém nemohl být almanach jen tak ledajaký, ale vpravdě ukázkový. Redakční činnosti se chopil František Neuwirth. Ano, stejný muž, který o deset let později bude mít na starosti sborník popsaný v minulém díle. Na grafické podobě se podílel Otakar Štáfl.

Neuwirth rozdělil almanach do několika velkých kapitol. Prvních sto dvacet stran se zabývá historií. Nejde o systematický výklad, který jsme s kolegy praktikovali v gymnaziálním almanachu z roku 2010, ale o soubor samostatných článků majících vztah ke škole. Antonín Šouba popsal vliv Sokola na místní studentstvo, premonstrát Pavel Křivský zase nastínil působení nejdůležitějších kněží na škole, Karel Vondráček zmínil národnostní vliv školy na německou oblast kolem Štoků, zakladatelku gymnázia Kateřinu Barboru Kobzinovou zase připomněl František Petr atd.

  Druhý blok nazvaný poeticky „Naše světla“ nemluví o vývoji lustrů na chodbách školy, ale o nejvýznamnějších absolventech. Na více než sto stranách se dočteme o očekávaných hvězdách jako Josef Dobrovský (Josef Volf), Karel Havlíček (Karel Stibral), Jan Václav Stamic a Bedřich Smetana (Zdeněk Nejedlý), zajímavých umělcích a literátech Václavu Zeleném, Ladislavu Quisovi nebo Františku Hamzovi, další medailonky jsou však z dnešního pohledu spíše překvapující. Nezapomínejme, že almanach vznikal v éře republiky, která si vážila svých zakladatelů a propagátorů. V tomto duchu je učiněn výběr osobností, jakými byli např. Isidor Zahradník, Václav Klofáč, Adolf Hájek, Josef Hyrš, Eduard Šubrt nebo Antonín Kalina.

Nejdelší, ale také pravděpodobně nejzajímavější kapitola se týká vzpomínek. Nedokáži z dnešního pohledu posoudit, zda Neuwirth oslovil konkrétní absolventy nebo jednoduše dal prostor každému vyjádřit se a poté udělal výběr. Na dlouhých sto padesáti stranách se sešlo celkem padesát tři vzpomínek, chronologicky seřazených. Začínají výpisem z knihy Šimon Kouzelník od Františka Hamzy, otištěnými slovy Karla Havlíčka na roky 1831 až 1833 a Františka Streita z let 1848 až 1852. Další texty už vznikly pro potřeby almanachu. Někdo vzpomínal na celé své prožité mládí na škole, jiní na konkrétní událost, profesory nebo průšvihy. Ne náhodou kapitola končí rokem 1918, tedy vznikem republiky a poslední text obsahuje slova namířená proti rostoucí moci Hitlera: „Náš národ nezná militaristických hesel, nezná přehnaného nacionalismu, ale nesmí skončit v nešťastné slovanské lhostejnosti!“

Poslední část je dlouhým výčtem studentů a pedagogů za celou dobu existence školy.

V čem je gymnaziální almanach z roku 1935 výjimečný a překonává jiné podobné publikace? Nejprve: má 520 stran. Tak vysoké číslo působí dojmem, že hlavní redaktor ani neplánoval horní strop určit a skládal do publikace vše důležité a zajímavé. Také vyšel ve velkém nákladu 1 300 kusů a je dodnes v antikvariátech k sehnání.

Obsahově leží největší síla almanachu v třetí a čtvrté kapitole. Vzpomínky na studentská léta jsou sice postižena patosem a nejedním nesmyslem, pravděpodobně způsobeným špatnou pamětí. V celé své šíři ale představují perfektní pohled do reálného života školy v průběhu času, který z jiných pramenů nejsme schopni vyčíst. Statistické údaje na konci pak dávají nejen přehledný seznam abiturientů, ale také jejich následné povolání, proměny počtu žáků v průběhu času a lokality, odkud na školu dojížděli.

Almanach dalece překonává jemu podobné publikace, které mnohdy vznikají z povinnosti a nepřežijí významem výročí, kvůli kterému vznikly. Dvě stě let gymnasia v Německém Brodě, almanach 1935 profesoři vytvořili s ohromnou pílí, zájmem, smyslem pro detail i představou nadčasového významu. Všechny aspekty mohu i po více než osmdesáti letech potvrdit.

Kniha je absenčně i prezenčně k dispozici v Krajské knihovně Vysočiny Havlíčkův Brod.

Mgr. Michal Kamp

Slavnostní průvod abiturientů gymnázia 29. 6. 1935

Slavnostní průvod abiturientů gymnázia 29. 6. 1935

Titulní strana almanachu

Titulní strana almanachu